Duchové krajiny a oči otevřené

Když sám chodím krajinou, vnímám přírodu úplně jinak, než kdybych tutéž cestu šel ve skupině lidí. Krajina se mi otevře a mohu v ní lépe číst. Nacházím spoustu zajímavých pohledů a příjemných zákoutí.

Stačí se zastavit a rozhlédnout. Někdy se hodí jít tutéž cestu zpátky. Nebo se aspoň často ohlížet. Mnohdy máte za sebou hezké pohledy, kterých si nevšimnete, když se díváte pouze před sebe.

Duchové krajiny a duchové různých míst k vám promluví třeba jen tím, že se zrovna cítíte nepopsatelně skvěle. Nebo vás napadají inspirativní myšlenky. Nebo úplně jinak. Naopak neočekávám, že bych někde najednou potkal viditelnou postavu a ta mi sdělila: "Jsem duchem tohoto místa, které má genius loci." :-)

Rozumím tomu, že se někdo může v přírodě věnovat běhu nebo jízdě na kole. Pak samozřejmě uvidí jiné pohledy. Nebo když jde do přírody skupina lidí. To je v pořádku, jen ve skupině si budete třeba povídat, což svým způsobem může odvádět pozornost od přírodních krás. Nicméně i společná meditace stejně naladěných lidí také může být přínosná. Netvrdím, že pouze o samotě můžete najít něco navíc.

Choďte do přírody a mějte oči otevřené.

 

Autor: Doran


Úvahy - obsah

Nahoru

© Ornamentum